Historie výrobního družstva KOVEX Rychnov nad Kněžnou sahá až do roku 1949, kdy tehdy soukromá dílna pana Hejhala v Lupenici byla začleněna do tehdejšího družstva Velodružstvo Hradec Králové. Nevyhovující dřevěné budovy včetně vytápění v pilinových kamnech daly podnět pro budování nového závodu v prostorách pod kopcem Budínem v Rychnově nad Kněžnou. Budování bylo zahájeno v roce 1957 a výroba se do nového závodu začala stěhovat z Lupenice v roce 1960. v začátcích byla výroba zaměřena na drobné doplňky k jízdním kolům, k dětským kočárkům a k ručním dopravním vozíkům. v roce 1952 byla Velodružstvem získána i provozovna v Solnici od firmy Josef a Jaroslav Hajn. v této provozovně byla v roce 1952 zahájena výroba známých tříkolových vozítek pro invalidy, která vešla ve známost jako Velorexy, nebo Velorex džínový

Po uvedení do provozu nového rychnovského závodu došlo k začlenění solnického střediska pod závod Rychnov a byl vytvořen jeden z největších závodů tehdy již výrobního družstva Velorex Hradec Králové.. Vyráběla se tříkolová vozítka pro invalidy s motorem o obsahu 175, 250 a 350 cm3. Počátky výroby těchto vozítek však sahají až do roku 1942, kdy vzniklo první vozidlo v dílně v Parníku u České Třebové. Jeho konstruktéři byli bratři František a Mojmír Stránský.
Výroba vozítek pokračovala až do roku 1971, kdy tříkolová vozítka nahradila vozítka čtyřkolová, která však díky některým konstrukčním vadám a také díky rozvoji motorismu v 80-tých letech nebyla ani zdaleka tak úspěšná, jako jejich předchůdce. Výroba čtyřkolových vozítek skončila po necelém dvouletém výrobním období.

Tříkolových vozítek se vyrobilo přes 15 000 ks
Čtyřkolových vozítek se vyrobilo 1 380 ks

Po ukončení výroby čtyřkolových vozítek v roce 1973 byla celá výroba ze Solnice včetně pracovníků převedena do Rychnova, kde se vyráběly náhradní díly k vozítkům a připravovala se výroba elektrických olejových radiátorů s označením Jawa Elor, která byla zahájena v roce 1974. Celkem bylo vyrobeno cca 30 000 ks těchto radiátorů. Výroba těchto radiátorů byla zastavena v roce 1977.
V rychnovském závodě byla kvůli ukončení výroby radiátorů narychlo připravována a realizována výroba dílů pro přívěsné vozíky k motocyklům s označením Sidecar a postupně od roku 1978 se v Rychnově vyráběly a montovaly přívěsné vozíky kompletní.

Přívěsné vozíky s označením Sidecar byly exportovány převážně do tehdejšího Sovětského svazu a do států jako Velká Británie, USA, Kanada, SRN. Výroba přívěsných vozíků Sidecar byla ukončena v roce 1991. družstvo opět muselo zajistit nový program pro větší část závodu. Začaly se vyrábět koupelnové doplňky v provedení pro tuzemský trh a koupelnové doplňky pro mezinárodní nábytkářský koncern IKEA.
Vzhledem ke špatným hospodářským výsledkům celého družstva Velorex Hradec Králové došlo na valné hromadě družstva za podpory transformačního zákona k rozdělení celého družstva na 8 menších družstev.